Pokud jste nečetli první díl, tak si ho nejdříve přečtěte.
„Otočte se a už nikdy se nevracejte!“ – věta, kterou jsem si dobře zapamatoval.
Po první návštěvě checkpointu na Mercury Highway jsme se na 3 noci odklidili do víru nedalekého Las Vegas. Město, které nikdy nespí na mě působilo jako jeden velký zábavní park, kde se pořád něco dělo. Překvapilo mě především to, jak jsou v něm služby relativně levné. Pokoj ve čtyřhvězdičkovém hotelu Ceasars Palace, který jsme si vybrali z toho důvodu, že v něm byl natočen film Pařba ve Vegas, nás stál lehce nad $100 za pokoj a noc. (promo nabídka na internetu). Každou noc jsme pak spali v jiném hotelu, abychom jich vyzkoušeli co nejvíce. Luxor a Excalibur.
Ráno v Las Vegas na snídani v Rock Café
Třetí den ve Vegas jsem to město už nenáviděl a chtěl jsem z něj co nejrychleji odjet. Ta neustálá show a cinkání automatů mě úplně otupilo. První dva dny jsem si v kasínech užíval, i když jsem moc negambloval a spíše nasával atmosféru. Poslední den jsem už chtěl pryč.
Hotel Ceasars Palace, ve kterém přespávali protagonisti filmu Pařba ve Vegas a já
Konečně přišel den, kdy jsme se rozhodli zvednout kotvy a naším cílovým místem byla opět Oblast 51. tentokrát jsme se chtěli přiblížit ze severní strany po Extraterrestrial Highway. Silnici, která vede do městečka Rachel, jenž má asi 50 obyvatelů a všichni žijí v regulérní poušti uprostřed ničeho. Toto město si také zahrálo v různých filmech včetně Akta X.
Cesta je cíl. Tato cesta vede do města Rachel v Nevadě.
10. října jsme vyrazili z Vegas směr Area 51 a já byl šťastný, že jsme zase na cestě. Opět tu byly nekonečné dálky a nádherné scenérie hor a pustiny, která sahala až do nekonečna. Opět tu byly perfektně rovné silnice, které končily na obzoru. Nechápu, jak jsme mohli v tom městě strávit tolik času na úkor něčeho tak krásného.
Osvícené hory v Nevadě
Opuštěné stroje před městečkem Rachel
Kousek před městečkem Rachel jsem se zastavili na nedalekém vrakovišti. Staré železné harampádí, historické zrezivělé stroje a díry v zemi. To vše mi připomínalo film Hory mají oči.
Vstup do mimozemské restaurace Little A’Le’Inn
Už se stmívalo, když jsme do Rachel dorazili. Před proslulou hospodou Little A’Le’Inn byla měřící stanice mikročástic a UFO na jeřábu.
Takto by se UFO převážet nemělo. Kdo ví, co se skrývá v jeho útrobách.
Vstoupili jsme do hospůdky, která vypadala jako typická maloměstská americká restaurace. Jeden číšník a pár hostů uvnitř. Prohlíželi jsme si výzdobu. Tři postavy mimozemšťanů a spousta fotek UFOlogů i záhadných objektů na obloze.
Osazenstvo restaurace Little A’Le’Inn
Když se číšník naklonil k našemu stolu, aby se zeptal, jestli si něco dáme, tak jsme ho předběhli s otázkou: „Je tu někdo, kdo věří na UFO, kdo by nám mohl něco říci?“ „Bohužel ne.“ odpověděl číšník, „ale kdyby se někdo objevil, tak vám řeknu.“
Nástěnka v hospůdce A’Le’Inn
Dali jsme si Alien burger a ke stolu přišel nějaký pán a každému z nás dal jakýsi talisman. Byl to cestovatelský odznáček, který byl určený na vložení do Geocasche.
UFO pozorovaná v této oblasti.
Pochvíli se k nám číšník vrátil s tím, že tam ten pán v dlouhém černém kabátě, který před chvílí přišel a teď seděl u baru, je „believer“ a třeba nám něco o UFO řekne. Pamatuji si, jak jsem ho s nervozitou podobné té, když jdete oslovit dívku, která se vám líbí, šel zeptat, jestli nám řekne nějaký příběh, co se tu udál.
Tři krasavci.
Muž byl nadšený, že jsem se ho zeptal a přijal pozvání ke stolu. Měl dlouhý kabát a klobouk a podivné, jakoby nadpozemské rysy v obličeji. Jiří si později dělal legraci, že vypadal jako brouk z filmu Muži v černém.
Jiní tři krasavci.
Vykládal nám o tom, jak jeho kamarád vykopával v okolí silnice pohybová čidla, která tam ilegálně zakopali vojáci, aby jako první věděli, kdo se blíží k jejich základně. Vykldádal nám o tom, jak na obloze sleduje roztodivné objekty. Od ohnivých koulí či kulových blesků, „orbs“ až po zvláštní letouny.
Vše okořeňuje biblickými příměry. Mimozemšťané jsou podle něj padlí andělé. Doporučoval nám i zaručeně pravé video, kde je rozhovor s mimozemšťanem. Video je opravdu strašidelné. Já mu ale nevěřím.
Venku už byla tma a padl na nás lehký strach. Najednou už to nebyla taková legrace. Před odjezdem nás číšník varoval, abychom při zpáteční cestě dávali maximální pozor a jeli méně, než je povolená rychlost. Krávy, které se v oblasti volně pasou, se prý chodí v noci ohřát na teplý asfalt a vozidla se s nimi v minulosti již střetla.
„Až umřu, chci odejít v míru jako ve spánku můj dědeček. Ne v křiku jako ti, co jeli v jeho autě.“
Cesta zpátky je ponurá. Po cestě pozoruji oblohu. Tomáš řídí a návrh na krátkou přestávku, při které bychom mohli koukat na hvězdy, odmítá s tím, že zastavíme až budeme na dohled nějakému městu. Měl asi strach, že by přiletělo UFO a my bychom už nenastartovali.
Zastávku jsme si nakonec udělali. Ta tma je doslova nekonečná a ticho a neuvěřitelné. Stojím na silnici a dívám se zpátky směrem kde bylo městečko Rachel. Přemýšlím o zvláštním chlápkovi, kterého jsme tam potkali a o tom, jak vypadal. Jen jestli on nakonec opravdu nebyl mimozemšťan.
„Otočte se a už nikdy se nevracejte!“
Kdo máte rád záhady a UFO, doporučuji skvělou knížku – Utajovaná pravda od Stevena Greera.
 |
Více naleznete v Cestikonu: - Letenky o 70% levněji, ubytování zdarma - Čtivá kniha s triky a příběhy - Získejte motivaci a cestujte třeba i sami - Jak pro začátečníky tak velmi zkušené cestovatele |