Sarah – jak na Austrálii, Britka, co cestuje sama po Kambodži

Sarah – jak na Austrálii, Britka, co cestuje sama po Kambodži
5 (100%) 2 votes


Kromě rozhovoru s Raymondem a Chiarou jsem měl velmi zajímavé chvílemi filosofické interview s cestovatelkou Sarah z Velké Británie. Dozvíte se o bezpečnosti a o tom, jaké to je cestovat jako sama dívka.

Vašek: Jsme tu ve městě Siem Reap ze Sarah, jenž je cestovatelka z Británie.

Sarah: Ahoj (smích)

V: Ty nyní několik dnů cestuješ sama a před tím jsi cestovala se svojí kamarádkou, takže jste byly dvě ženy. Neměla jsi strach?

S: Nejdříve jsme jely do Austrálie a tam jsem se cítila dobře, protože tam všichni mluví Anglicky a není tam mnoho podvodníků. Byla jsem tam s Chelsea, mojí nejlepší kamarádkou a neměli jsme žádný problém. Já měla strach. Strach z neznáma a tak jsem si o Austrálii něco zjistila, na jaké podvody bychom si měly dát pozor. Abychom si byly jisté, že se z letiště dostaneme do hostelu a taky jsme se vždy pokoušeli mít hostel zarezervovaný na další den.

V: A toto bylo v Austrálii?

S: Ano, takto jsme cestovali po Austrálii. Pokoušela jsem se věci plánovat a byly chvíle, kdy jsme se dostaly do nového města a neměly jsme kde přespat a tak jsme prostě něco našly, vždy jsme věděli alespoň jména míst. Nikdy bych na nové místo nedorazila večer a neměla něco zajištěného. Vždycky jsem se pokoušela mít adresu, na kterou by nás odvezly.

V: Takže jsi cestovala z Londýna do Melbourne?

S: Letěly jsme do Cairnes v Austrálii a pak jsme jeli dolů 36 hodin.

V: A nyní jsi sama v Kambodži a kamarádka zůstala v Austrálii?

S: Ona odlétá domů, takže zbytek cesty podnikám sama. Nechala jsem ji v Thajsku.

JV: ak ses sem vlastně dostala?

S: Letěla jsem, protože jsem nechtěla hranici Thajska a Kambodži překročit sama. Protože jsem už nebyla s Chelsea, tak jsem si vybrala let, ale absolvuji sama přejezd do Vietnamu a překročení hranic, do Vietnamu nepoletím. Je toho mnoho napsaného o podvodech na hranicích s Kambodžou.

V: Jsou to podvody, ale ve skutečnosti jsou celkem nevinné, protože přijdete jen o trochu peněz. Je to jakoby součást kultury. Kam se chystáš dál?

S: Budu pár dnů v Siem Reap v Kambodži a uvědomila jsem si, že potřebuji na toto místo mnohem více času. Potom si vezmu noční autobus do Phnom Penh. Je to jako noční ubytování, ušetřím peníze. Potom pojedu do města Sihanukville a od tam ostrov Koh Rong, kde mám sraz s nějakými lidmi a strávím tam Vánoce. Jsou to přátelé z Británie. Vlastně to tu není tak velké, všichni cestovatelé se srocují na těch stejných místech, takže se vždy nějak potkáte.

V: Jak dlouho budeš na své cestě sama?

S: Odteď až do mého odletu domů, což je 16. března. Po cestě se stavím v Hong Kongu, mám tam někoho, kdo tam žije a budu u něj přespávat pár dní. Až po zbytek cesty to bude Yolo Solo (smích)

V: Ty jsi studovala psychologii?

S: Studovala jsem na zdravotní sestru, ale je to na psychyatrii a teď tam pracuji.

V: Můžeš svoji kvalifikaci nějak využít zde?

S: Ano, svým způsobem, myslím, že jsem dobrá v mezilidských vztazích a jsem velmi dobrá v nonverbální komunikaci, protože mnoho lidí, se kterými pracuji nekomunikují verbálně, takže používáte hodně ruce a nohy. To využiji tam, kde nemluví anglicky. Jakožto zdravotní sestra jsem taky dobrá v jednání s lidmi.

V: Co bylo tím impulzem, že ses rozhodla cestovat? Protože musíš chodit do práce. Jak dlouhá je tvoje cesta celkem?

S: Můj zaměstnavatel pozastavil moji smlouvu a jakmile se vrátím domů, tak zase nastoupím. Mám našetřené nějaké peníze. Když jsem byla malá, tak jsem vždycky chtěla cestovat a mamka s taťkou mě v tom utvrzovali. Chtěla jsem jet, ale nejdříve jsem studovala, pak jsem měla vztah s přítelem a bydleli jsme spolu a už to vypadalo, že nikdy nebudu cestovat a pak jsme se rozešli a já jsem si říkala, co budu dělat? Musím jít cestovat, takže jsem se rozhodla a našetřila si a poprosila o pauzu v práci, dostala ji a teď jsem tady. (smích) Chci cestovat po Americe, Kanadě, Africe.

V: Takže máš tolik peněz?

S: Ne, budu mi to trvat dlouho, takže si každý rok budu muset vybrat zemi a udělat si 2 týdenní dovolenou.

V: Takže nepřemýšlíš o tom, že bys pracovala při cestách?

S: Vlastně o tom přemýšlím, možná v Africe, mohu tam pracovat v nemocnici.

V: Možná bys mohla udělat nějaký druh arbitráže, kdy pracuješ tam, kde dostaneš nejvíc peněz a utratíš je tam, kde mají největší hodnotu. Potkal jsem holku, co dělala číšnici v Londýně a pak utratila peníze ve Španělsku nebo jednoho kluka z Nového Zélandu, co říkal, že bude dva týdny pracovat v Austrálii jako instalatér a tyto dva týdny mu vydělají dostatek peněz na to, aby mohl dva měsíce cestovat po Jihovýchodní Asii.

S: Je to šílené, že? Pracoval jsi někdy v zahraničí?

V: Nikdy, vlastně pracuji tak, že používám počítač a mám svůj vlastní byznys, takže pracuji za pochodu. Moje práce není závislá na místě. Mohu pracovat odkudkoliv. Jak dlouho budeš cestovat?

S: Šest měsíců celkem a už cestuji tři měsíce, takže jsem v polovině.

V: Wow.

S: Ano, je to jako pokaždé nová cesta, protože je to tak odlišné. Ze začátku jsme to brali jako dovolenou. Přespávali jsme v pěkných hotelech a měly jsme jedna druhou, měli jsme jakoby záchrannou síť pro případ potřeby. Když by jedna onemocněla, tak se o sebe postaráme.

V: A něco takového se stalo?

S: Vlastně ano, ona skončila v nemocnici a já znala všechny hesla a měla její telefon, takže jsem mohla všem dát vědět, co se děje a ona by to samé udělala pro mě.

V: Viděla jsi zdejší nemocnici?

S: (smích)

V: Není to tak hrozné, ale viděl jsem před ní tabuli, na které je napsáno, že hledají dárce krve kvůli epidemii horečky Dengue mezi dětmi.

S: … a teď to vypadá jako úplně nová cesta, jako dvě naprosto odlišné cesty, když jsem sama a je to děsivé a dnes jsem byla opravdu ohromená, cestoval jsi někdy s kamarádem?

V: Samozřejmě.

S: Já neříkám, že je to lepší nebo horší, ale je to prostě rozdílné, ale rozhodně tě to vytlačuje z tvé komfortní zóny. Jsi v tom sám a musíš oslovovat lidi a mluvit s nimi a já to po tři měsíce nemusela dělat. Měla jsem to velmi jednoduché. Byla jsem jenom s mými kamarády a dělali jsme, co jsme chtěli. Nyní to vidím z dvou různých pohledů. Nyní, když se vrátím domů, tak si s kamarády mohu vykládat o tom, co jsme spolu všechno dělali. Mám možnost s ostatními sdílet, ale popravdě to můžeš dělat i když jsi sám, protože potkáš spoustu lidí.

V: Je to vtipné, můžeš si najít přátele, kteří s tebou budou jeden večer a další den se všichni rozlétnou do různých koutů Země a nikdy už je třeba neuvidíš, akorát si je přidáš na Facebooku. Někdy je ale jedeš navštívit.

S: V to doufám. Doufám, že najdu mnoho přátel po celém světě a pak za nimi mohu zajet a zůstat u nich.

V: To jsem vlastně dělal já. Byl jsem v San Franciscu, potkal jsem tam kluka, co byl z Irska a pak jsem jel do Dublinu a zůstal u něho.

S: To je super. Třeba Kanaďani a Australané mají velmi dobré vztahy a není to jak s Brity.

V: Proč?

S: Nevím, asi kvůli pohostinosti. Když dojedeš do Austrálie nebo Kanady, tak tě skvěle uhostí, ale v Británii tě nikdo neuhostí. Já bydlím ve velmi malém domě, takže nemohu nikoho k sobě vzít, takže musejí zůstat v hotelu (smích).

V: Evropský styl. Všechno je trochu depresivní.

S: Ale mohu jim to v Británii ukázat. Líbí se mi, jak jsou Kanaďani a Australani velmi pohostinní. Divím se, že máš tu zkušenost s Irskem.

V: Myslím, že Irové jsou velmi pohostinní a nebo nevím.

S: Co sis o tom myslel, byl jsi v Dublinu?

V: Ano, kamarád bydlí u Dublinu.

S: Vždycky jsem se tam chtěla podívat.

V: Je to skvělé místo na party.

S: Irové vědí, jak pít.

V: Skvělá zábava, živá muzika v hospodách.

S: Nikdy jsem tam nebyla, vím, je to směšné. To všechno změním, jakmile přijedu domů. Navštívím tato místa. Nikdy jsem třeba nebyla ve Skotsku. Cestuji celý den, abych se dostala na tato vzdálená místa na Zemi a přitom mohu chytit 4 hodinový let (poznámka: mnohem kratší) a vidět něco ve Skotsku. Hned za prahem dveří jsou neuvěřitelná místa. Třeba v Evropě.

V: Máš nějaký vyšší důvod pro tuto cestu nebo to děláš jen pro sebe?

S: Ano, jenom pro sebe a vím, je to šílené, protožře já třeba nejsem moc ulítlá na jídlo a jídlo jako zážitek. Hodně lidí chce prožít nějaký zážitek skrze různá jídla, ale to já moc nejsem. Já miluju kulturu a svět je tak velký a já to nemohu všechno nevidět. Byla bych smutná.

V: Protože potom umřeš a nic jsi neviděla…

S: Ano, protože toto všechno existuje teď a my odjedeme domů a ono se to změní. Víš, jak se říká, když strom spadne v lese a nikdo to neslyšel, tak udělalo to vůbec nějaký zvuk? Udělalo a tyto věci se dějí i když nikdo není poblíž. Myslím, že je to divné. Když jsi doma, tak máš pocit, že je to tvoje realita a to je vše co je, ale ono není. V životě je toho mnohem více.

V: To je hluboká úvaha.

S: Ano, je promiň.

V: Ne, moc se mi to líbí. Pokoušíš se zachytit moment toho místa, které navštěvuješ a víš, že všechno se změní? Protože, když se třeba znovu podíváš do Kambodži třeba za 10 let, tak to bude jiné.

S: Tato část Země se mění velmi rychle a já jsem věděla, že je to teď nebo nikdy, protože nakonec tohle všechno bude prostě hrozné.

V: Hrozné, myslíš proč?

S: Komerční. Příliš mnoho KFC a McDonaldů. Můžeš jet kamkoliv a vidět je. Chci to tu vidět ještě než se to změní, protože je to nádherné a rozdílné taky proto, že bydlí ve velmi jednoduše a nemají mnoho peněz.

V: Víš, co mi připadlo zajímavé? My ze západu, Evropané a Američani se snažíme být více ekologičtí, jako alternativní a snažíme se materialismus trochu potlačit do pozadí. Prostě mi to tak přijde. Ale tito lidé to zatím neokusili. Chtějí to, protože když jsem by v Bangkoku a potkal jsem se tam s přáteli, tak nejlepší věc, o které si mysleli, že mě mohou vzít, byl obchoďák (Asiatique).Milovali to tam, protože tam bylo tolik světel a široké bulváry – jako v Evropě.Mně to nic neříkalo.

S: Nevím, jaké je to u vás, ale v Anglii jsem posedlí být opálení, ale tady se zase bělí. Vždy chceš to, co nemáš.

V: Přesně, máme to stejné. Celá Evropa je taková. Hnědší je lepší.

S: V Anglii je to oranžová (smích). Příliš mnoho falešného opálení.

V: Mám pocit, že je vždy dobré mít nějaký vyšší smysl pro cestu. Myslím si, že kdyby všichni cestovali, tak bychom všichni byli jeden velký národ.

S: Ano, jsem překvapená z toho, jak podobné jednotlivé země vlastně jsou. Všechna letadla létají podle stejných procedur. Je tu systém a celý svět ho adoptoval. Nevím, jak to vysvětlit. Jsme jeden svět, jsme všichni stejní. Víš, co miluji? Miluji, když mohu jet do zemí dívat se na děti, protože děti jsou neposkvrněné, jsou tady nové a nebyly zatím změněny. Je zajímavé, jak si hrají. Každé dítě si bude hrát kdekoliv na světě stejným způsobem. Hrají ty samé hry a myslím, že je to vtipné. Jak je to možné, když vezmete dítě, které nikdy nepotkalo nikoho z Anglie a vidíte, jak si hrají tím samým způsobem? Myslím, že je to šílené.

V: Chlapci si hrají se zbraněmi a dívky s panenkami.

S: Myslím, že je to velmi zajímavé a není to o tom, jak jsi byl vychován, kde jsi vyrostl, ale všude je to stejné. Taky vlastně matematika je jen jedna.

V: Je to velmi podobné a zároveň. Jaké služby používáš, když cestuješ? Mluvila jsi o TravelFish.com (příručka pro cestovatele po Jihovýchodní Asii).

S: Nepoužívám to tak moc, když už jsem tady, ale před příchodem jsem si všechny dokumenty zorganizovala ve svém telefonu. Poznámky, v podstatě jsou to soubory a adresáře a v nich jsou podadresáře a tam jsou informace o všem. Např. doprava či víza. Chci být připravená, protože to absolvuji sama. Nikdy jsem nebyla ve městě Sihanoukville, ale mám seznam hostelů a když se tam dostanu, tak mám alespoň místo, které mohu říci taxikářovi, aby mě tam dostal. Potom mám telefonní čísla pro případ nouze včetně telefonu na ambasádu (smích). Používám hodně TravelFish, ale teď, když už jsem tu, tak používám TripAdvisor. Co dělat, v jakém hostelu spát. Potom používám Offexploring.com, což je blog, do kterého píšeš a tvoje rodina může vidět, co zrovna děláš a kde jsi a dáváš tam denní zápisky. Nejlepší je, že to ukazuje tvoji pozici na mapě. Potom to můžeš vytisknout do knihy a přečíst si to.

V: Vždy jsem si říkal, že když jdeš třeba běhat nebo jsi někde v lese a něco se ti stane, zlomíš si nohu a jsi daleko od civilizace, kdo bude vědět, že se ti něco stalo? Nikdo. Pokud ses s někým z rodiny domluvíš, že se mu budeš každý den hlásit. To by mohlo být řešení. Kdybych se nehlásil 5 dní nebo týden, lidi by se možná začali divit, ale nemyslím si, že by mi někdo pomohl. Myslím si ale, že je to trochu přehnané. Většina věcí ohledně bezpečnosti ti dodá odvahu a budeš se cítit lépe, ale nikdy je nevyužiješ.

S: To je pravda, ty slyšíš jenom o hrozných příbězích a pak vidíš na vlastní oči, jak skvělí lidé tu jsou.

V: Já mám svoji záchrannou síť v podobě mobilního internetu. V každé zemi, kterou navštívím chci mít nonstop připojení k internetu, abych měl přístup ke všem informacím. Taky mám sebou baterii navíc – powerbanku.

S: Taky jednu mám. Myslím, že je velmi důležité v jakých hostelech přespáváš, protože, když si vybereš hrozný hostel, tak ti může zkazit celý zážitek. Hostely jsou místa, kde všechny potkáš.

V: Hostely jsou velmi důležité nepodcenit a proto používáme HostelWorld.com a recenze. Nikdy jsem vlastně v hrozném hostelu nebyl, pouze jednou před tím, ještě než jsem znal HostelWorld.com. Hostely jsem začal používat až poté, co jsem letěl do New Yorku a přemýšlel jsem, jak se tam ubytovat levně a našel jsem si tam hostel, ale byl otřesný, byla tam v pokoji myš a snědla mi čokoládu. Byla to sranda, protože jsem pak později četl recenze na to místo a to samé se stalo už nějaký holce z Číny přede mnou. Myš jí taky snědla čokoládu. Tak jsem ale našel, že hostely vlastně existují a pochopil, jak to celé funguje.

S: Ano, recenze jsou velmi důležité a proto vždycky píšu recenzi. Měl bys strávit nějaký čas výběrem hostelu.

V: Tohle je věc, která mi přijde velmi důležitá, ale zbytek věcí, tolik neřeším.

S: Přesně. Jak si rezervovat zájezd na nějaké zajímavé místo na místě není potřeba řešit dopředu. Mají systém na to, kde zapojí řidiče tuk tuků a je to zdravý ekosystém.

V: Dobré hostely mají dobré služby okolo a „tours“ si můžete koupit tam. Vždy se hodně zajímam o moji bezpečnost a myslím si, že na tom tolik nezáleží, protože čím více cestuješ, tím méně si dáváš pozor. Byl jsem v Angkor Watu, pil si spokojeně kokos, odpočíval a nějaká holka ke mně přišla s jídlem, co jedla a řekla mi, že se ji líbí místo, které jsem si vybral na odpočinek a jestli se může přidat. Byla z Itálie a měla kolem krku přívěšky s krystaly a vypadala velmi alternativně. Tak jsem se ji ptal, jak cestuje a musela být velmi zkušená, protože byla v Austrálii, tam potkala nějaké lidi a zajela do Thajska s jinými lidmi a teď je v Kambodži a nevím, co tam bude dělat, řekla mi. Prostě neměla plán.

S: To je fajn, já se změním. Na začátku cesty jsem si myslela, že tu umřu. Opravdu jsem si myslela, že se domů už nedostanu. Byla jsem vystrašená a nikomu jsem nevěřila a myslela si, že se mě všichni pokoušejí podvést. Vlastně je pravda, že lidé mají svoje úmysly, když jsou příjemní, tak něco chtějí. Třeba taxikáři. Nejlepší lidi najdeš ve veřejné dopravě. Jela jsem nočním vlakem a byli tam tak příjemní lidé. Mnohem příjemnější, než jací jsou v Anglii. Dva kluci z Thajska, kteří si se mnou povídali celou noc. Neměli žádné skryté úmysly.

V: Já zase vždy, když přijíždím na nějaké nové místo, tak mám problémy. I když se připravím dopředu, pokaždé se něco stane. Tady v Kambodži to pro mě bylo přecházení hranic. Bylo to šílené. Turisti byli jako dobytek, který jde na porážku. Falešná místa na zařízení víza, totální chaos a šílenost. Úředníci byli od pohledu zlí lidé.

S: To je to nejhorší, ale zároveň to nejlepší, protože když dokážeš přežít toto, v Asii tě už nic nepřekvapí. Můžeš kohokoliv podplatit. Líbí se mi to pořekadlo, které říká, že když se sám sebe neptáš, do čeho ses to zase dostal, tak to znamená, že necestuješ správně. Občas se dostaneš do situací, kdy si řekneš: „Pane Bože, do čeho jsem se to dostal.“ Pokud si to během cesty aspoň jednou neřekneš, tak necestuješ naplno.

V: Myslím si něco podobného. Ty nejlepší historky jsou vždy o tom, když se něco pokazí. Kdybys sem prostě jen přiletěla a byla v hotelu, nebyla by to žádná sranda.

S: Naprostý souhlas, myslím, že začínám konečně být klidná, ale nechci přestat být na pozoru.

V: Měla by ses strachovat o svůj pas, peníze, telefon a to je vše.

S: Přesně, všechno ostatní si mohou vzít. Například když jsem v Londýně, dávám si pozor na své věci, protože všude jsou kapsáři. Není to tak, že Asie je nebezpečná, to svět je nebezpečný.

V: Většinou je to tak, že většině cestovatelům se po cestě nic nestane a pak, když už jsou skoro doma se jim něco přihodí.

S: Děje se to všude. Vím, že jsem sem přiletěla, chtěla bych překračovat hranice, ale čím déle tu jsem, tím více získávám sebevědomí a více s lidmi mluvím. Dívala jsem se na příliš mnoho strašidelných filmů. Viděl jsi film Hostel?

V: Jasně (smích), odehrává se to na Slovensku, ale některé části byly natočené v Česku v okolí mého města – Brna.

S: Takže když jsme jely do Singapuru a Singapur je velmi luxusní město a když jsme se checkovali do hostelu a přišla nějaká dívka ze Španělska a zeptala se nás na recepci, jestli by se k nám mohla připojit na jídlo, že právě dorazila. Když si šla pro věci, řekla jsem Chloe: „Co když je to podvodník? Co když je tu zaměstnaná?“ A moji kamarádi mi řekli: „Sarah, uklidni se.“

V: Na hostelech mám velmi rád, že prostě sejdeš dolů do lobby a řekneš někomu, že se jdeš najíst nebo dělat cokoliv a jestli s tebou nechce jít a v 80% lidé řeknou ano, protože stejně nemají co dělat, tak se k tobě připojí.

S: Když jsem včera večer dorazila, tak jsem vyšilovala a říkala si: „Jsem v tom sama.“ a chvíli poté jsem na večeři s šesti lidmi. Pokud jsi ochotný vyjít z komfortní zóny, je velmi jednoduché potkat lidi. Nebo můžeš zůstat na pokoji a s nikým se nebavit.

V: I když se ale s nikým nebavíš, tak za tebou lidé chodí a oslovují tě. Když jsi mluvila o těch zkorumpovaných policistech, tak jsem si všiml toho, že můžeš lehce vyčíst z obličeje, že to je nebo není špatný člověk. Je to tak jednoduché, prostě se na něj podíváš.

S: Já hodně věřím na karmu, takže když mě někdo okrade nebo podvede, tak se mi musí stát také něco dobrého.

V: Nevím, jestli karma takto funguje. Měla by fungovat tak, že když děláš dobré věci, tak se dobré věci dějí tobě. Když děláš špatné věci, tak tě někdo podvede. Ale ta zkušenost, že jsem přešel hranici pro mě byla tak zajímavá, že jsem za ni rád. Zaplatil jsem jen trochu víc. Já osobně mám rád kontrolu nad situací, ale toto bylo naprosto mimo moji kontrolu a moje hlava se doslova zavařovala z toho, jak jsem promýšlel to, co budu dělat, protože to bylo tolik podmětů. Bylo to vtipné, v jedné chvíli, když jsem překročili hranice a obešli jsme stánky na falešná víza a u nich stáli zmatení turisti, kteří už tam vyplňovali formuláře a já jim řekl, že toto není místo, kde se vyřizují víza. Oni mi na to řekli: „Aha, vypadá to jako podvod.“ Přímo před falešnými úředníky. „A kde to tedy je?“ zeptali se a já jim řekl, že už to přešli. Mysleli si, že je budova na vyřizování víz ještě dál. Dokonce oficiální budova vypadala jako falešná. Máš totiž zaplatit 30 dolarů, ale oni napsali na papírek 30 dolarů a 100 Báhtů.

S: Nikdy jsem hranice neviděla.

V: Vypadá to jako nějaké pouštní město z filmu Star Wars, kde panuje totální chaos.

S: Vidíš, to musím vidět, protože vždy když jedu do nějaké země, tak tam letím a hranice nikdy nevidím. Nemohu se dočkat, až to uvidím. Nikdy před tím v životě jsem hranice neviděla.

V: O nic nejde. Je to jako jedna země, pak nic – země nikoho a pak druhá země.

S: Víš, co je zvláštní, když jsem si jeden den myslela, že umřu, všechno kolem mě se kazilo, všechno bylo negativní a na druhou stranu když jsem byla pozitivní, všechno najednou bylo skvělé.

V: Ještě jedna zajímavá věc se mi stala na hranici mezi Thajskem a Kambodžou. Byla tam jakoby malá autobusová zastávka a chlápci na mě volali, ať si sednu. A já si říkal, v žádném případě, protože nikdo mi nebude říkat, co mám dělat. A lidé si tam prostě sedali. A přijížděly autobusy k zastávce, na které bylo napsáno „autobus zadarmo“„free shuttle bus“. Nic není zadarmo. Tak jsem se jich zeptal, kam to jede a oni mi řekli, že do „turistického informačního centra“ a já jsem slyšel o tom podvodu, kde tě zavezou do nějaké budovy uprostřed ničeho, ze které se nedá dostat a musíš zaplatit…

S: O tom jsem slyšela.

V: Podařilo se jim mě podvést, ale oni podvedli úplně všechny, protože všichni turisté, co šli se mnou, tak ten „autobus zadarmo“ využili a ono je to ve skutečnosti oficiální. Je to velmi propracovaný podvod a vlastně ani nevím, jestli je to podvod, protože v tom turistickém centru tě donutí, aby sis vyměnila peníze ve směšném kurzu a navíc v Kambodži ani není potřeba měnit peníze. Dáš jim dolary a oni ti vrátí v jejich měně. Můžeš běžně platit dolary.

S: Znalosti jsou moc.

V: Já jsem si koupil lístek z Bangkoku do Siem Reapu za 400 Báhtů a předpokládal jsem, že je to dost na to, abych se dostal pohodlně až do cíle, ale to jsem se mýlil, protože v „turistickém centru“ mi řekli, že můj zaplacený autobus pro mě přijede, ale až za dvě hodiny a cesta bude trvat další čtyři hodiny a tak dorazím do Siem Reap v devět večer. Dal jsem jim tedy 200 Báhtů a přijel jsem za chvíli. Potkal jsem tam tři Čechy a ti byli velmi chytří, protože přijeli vlakem za 45 Báhtů a z turistického centra si vzali taxík.

S: 45 Báhtů? Stálo mě 400 Báhtů, abych se dnes dostala na letiště! Můj bože! Vědomosti jsou moc. Pro nás to není mnoho peněz, o které nás oberou, ale oni to dělají v takovém objemu.

V: Musíš si uvědomit, že v této zemi ještě před pár lety sekaly hlavy, takže se to postupně zlepšuje.

S: Toto je pátá nejchudší země na světě, pokud vím a potřebuje peníze.

V: V Kambodži na to jdou úplně špatně, pokoušejí se tě okrást, podvést a nebo alespoň do něčeho tlačit a logická reakce je, že se držíš zpátky a jsi potom tak obrněná, že se z tebe stane držgrešle a dáváš jim co možná nejméně můžeš a obyčejní lidé tím trpí. Toto je zpráva pro Kambodžu: „Lidé jsou zde úžasní, 99% z nich jsou prostě skvělí, ale to jedno procento je tu u moci si myslím, protože tě okradou na hranici a pak přijdeš sem a nikomu nevěříš a běžní lidé tím akorát trpí.“

S: Ano, v Thajsku nabudeš dojmu, že tě tam chtějí, že milují turisty, ale tady se tě pořád do něčeho pokoušejí natlačit a nebo tě podvést. Pak nejdeš na tour a uniknou ti skvělé věci, protože si myslíš, že je to podvod. A když tvrdí, že to není podvod, tak to vlastně vypadá jako podvod ještě více.

V: Je vtipné, že turisté tu utrácejí tak málo. Můj známý mi říkal, že se svými kamarády chodil po Siem Reapu, aby našli ten nejlevnější hostel, protože prostě nechtěli platit dolar navíc a řešili to hodinu. Všichni se tu snaží získat všechno co nejlevněji to jde, je to tu jako sport.

S: Já slyšela, že to (smlouvání) tu milují, ale třeba v Thajsku už ne tolik a Thajsko se stává více a více zemí s fixními cenami. Ale tady je to sport, který si užívají a první obchod, který udělají považují za šťastný a ten určuje všechny prodeje za ten den.

V: Já vlastně nevím, jestli to není kravina, protože, když jsem byl v Angkor Watu, tak tam byla prodavačka, co mi nabízela obraz a říkala, to je za dolar a mně se ten obraz líbil a říkal jsem si, jestli je za dolar, tak si ho vezmu a můj kamarád mi řekl, že to je asi první prodej dne – šťastný obchod a proto je ta cena tak nízko. Zeptal jsem se té prodavačky ohledně šťastného obchodu a ona o tom prý neslyšela a pak mi řekla: „Ne, to je dolar za podívání.“ a začala se smát.
Řekněme, že je tu kokos a oni ti řeknou že stojí 4000 Rielů, což je jeden dolar. Řekneš si kokos za dolar je super, ale řekneš, že si ho vezmeš za 2000 Rielů a oni řeknou, že to ne. Když odcházím, tak ji řeknu: „3000“ a ono to vypadá, jakoby nezaznamenali můj návrh. Někdy si třeba něco objednáváš a ono to vypadá to, jako by to nevzali v potaz. Neřeknou něco jako: „Ok.“ Takže to vypadá, jakoby to nevzali v úvahu, ale ve skutečnosti to v potaz vezmou a přinesou ti jídlo nebo kokos za 3000. Beze slova. Stalo se ti to?

S: Ne.

V: S tím kokosem… řekl jsem jim: „3000“ a ona nic neřekla a začala sekat kokos a já si říkal: „Seká ho pro mě nebo pro někoho jiného?“ A to samé se mi stalo, když jsem kupoval nějaké jídlo: „Chci tři tyto a tři tyto pro kamaráda.“ A pak jsem tam stál a ona něco dělala a můj kamarád prostě odešel a já tam zůstal sám a já nevěděl, jestli to pro mě dělá nebo ne, ale nakonec to udělala a já měl šest těch věcí a můj kamarád už tam ani nebyl, ale oni tu objednávku vzali.

S: Chybí ti, že nemluvíš v tvém rodném jazyce? Nebo ti to přijde jednoduché mít s lidmi konverzaci, protože když mluvím v cizím jazyce, tak je to pro mě mnoho mozkové činnosti. Musím si to nejdříve říci ve své hlavě a potom to přeložit. Je tato konverzace pro tebe přirozená nebo musíš hodně přemýšlet?

V: Ne, přemýšlím v angličtině. Prostě přepneš.
Někdy se mi ale stává taková vtipná věc, že s někým mluvím anglicky, přestanu a začnu omylem mluvit Česky a ani si to neuvědomím a můj kamarád pak nechápe. Někdy se to děje i naopak, ale většinou je to z angličtiny do češtiny. Někdy třeba s mamkou volám na Skype česky, řeknu Ok, což je anglické slovo a pokračuji dál v angličtině, ale nestává se mi to často.

S: Vždycky mi přišlo divné, když jsem byla v situacích, jako byla ta, kde byli dva Malajsané a pár Holanďanů a Německa a jeden člověk z Anglie. A hádej jakým jazykem všichni mluvili. Cítím se za to provinile, protože většina lidí jsou tu Němci, ale musí mluvit anglicky, protože já nedokážu mluvit německy a stejně tak ostatní.

V: Jednou jsem v ČR byl svědkem podobné věci, když si v čínské restauraci vlastněné Vietnamci Číňan objednával jídlo a mluvili spolu česky. Dva Asiati, spolu mluvili česky.

S: Je to úžasné, když vidíš dva lidi z různých zemí a ti se domlouvají anglicky.

V: Já věřím tomu, že umět dobře anglicky je lepší, jak umět špatně angličtinu a nějaký druhý jazyk. Chtěl bych se naučit Španělsky kvůli Jižní Americe. Než skončíme, tak jaké všechny služby využíváš?

[fblike]

S: TravelFish, Trip Advisor (obsahuje recenze mnoha lidí), Lonely Planet (pro baťůžkáře).

V: Děkuji a dobrou noc 🙂

Kniha Cestikon

Více naleznete v Cestikonu:

- Letenky o 70% levněji, ubytování zdarma

- Čtivá kniha s triky a příběhy

- Získejte motivaci a cestujte třeba i sami

- Jak pro začátečníky tak velmi zkušené cestovatele

» Zjistit více

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *